Minimum z genetiky pro chovatele potkanů |
 |
 |
| Napsal uživatel Markéta Čacká |
| Pondělí, 07 Duben 2008 09:50 |
|
Protože smyslem chovatelské činnosti je zlepšovat kvalitu chovaných zvířat, nestačí jen vědět, kde má potkan bydlet a co má žrát. Chovatelé by měli vědět, jak křížení funguje a do tedy přesně dělají. Proto by se měli alespoň trochu orientovat v základech genetiky. Informace obsažené v tomto článku by měly patřit do základu toho, co musí každý chovatel znát. Veškeré informace o tom, jak má potkan vypadat, jestli bude dumbo, rex atd. jsou uloženy v jádře buňky v chromozomech. Chromozomy se obvykle v jádře buněk vyskytují v párech, potkani mají 21 párů chromozomů, celkem tedy 42 (lidé mají 23 párů). Jediné buňky, které neobsahují párové chromozomy, jsou buňky pohlavní (odborně nazývané gamety). Je to proto, že při oplodnění se spojuje samčí gameta (spermie) se samičí gametou (vajíčkem) a vzniká zárodek. Pokud by měl zárodek čtyřnásobnou sadu chromozomů, vedlo by to k velkým zdravotním problémům. Proto mají pohlavní buňky jednu sadu chromozomů a výsledný zárodek má opět chromozomy v páru. Chromozomy jsou tvořeny DNA (deoxyribonukleovou kyselinou). DNA je vlastně takový kuchařský recept, podle kterého patřičné biologické mechanismy staví části buněk, ze kterých se potom skládá organismus. Tento „recept“ se předává se z rodičů na potomky. Nedědíme tedy „celé jídlo“ (např. dumbo uši), ale jen „recept“ – vlohu pro určitý znak. Této vloze se říká gen. Gen je základní jednotka dědičné informace. Je to vlastně malý úsek DNA, který se podílí na vytvoření určitého znaku. Podle toho, kolik genů potřebujeme na vytvoření jednoho určitého znaku, rozlišujeme geny velkého a malého účinku. Jeden konkrétní znak může určit jeden gen velkého účinku (např. tvar uší) nebo několik genů malého účinku (např. sklony kousat). Na jednom znaku se mohou podílet stovky genů malého účinku. Soubor veškerých genů jednoho zvířete se nazývá genotyp, to, jak se projeví na vzhledu zvířete je fenotyp (do fenotypu zvířete se započítává i vnitřní stavba orgánů atd.). Ne všechny přítomné geny musí mít „viditelný“ účinek, proto se často stává, že dvě zvířata se shodným vzhledem mají rozdílný genotyp. Protože se chromozomy vyskytují v buňce v párech, od každého genu existují dvě verze, které mohou být shodné nebo se lišit. Těmto verzím se říká alely. Alela je konkrétní forma genu. Například gen určující tvar uší má dvě konkrétní formy – standardní tvar uší a dumbo tvar. Pokud má zvíře obě dvě alely stejné (např. dumbo tvar) nazývá se homozygot, pokud jsou alely různé (jedna dumbo, jedna standardní), je to heterozygot. Jeden gen může mít několik navzájem různých alel. Podle toho, jaké alely jsou v buňkách přítomné, vypadá i výsledný znak. Mezi alelami existují různé vztahy, jimiž se vzhled řídí. Nejjednodušší z těchto vztahů je úplná dominance a recesivita. V tomto vztahu je jedna alela „silnější“ (dominantní) a nedovolí druhé (recesivní) alele se projevit na vzhledu. To je právě případ dumbo uší. Pokud je přítomna alespoň jedna alela pro standardní uši, potkan bude mít standardní uši, potkan s dumbo ušima je vždy homozygot. Heterozygot sice má standardní uši, ale jedna alela je dumbo. O takovém potkanovi chovatelé říkají, že nese dumbo nebo že má dumbo gen (ve skutečnosti tedy má dumbo alelu), protože pokud se při krytí sejde se stejným heterozygotem, mezi potomky budou mláďata s dumbo ušima. Další poměrně častý vztah je neúplná dominance a recesivita. V takovém případě se na vzhledu jedince projeví i přítomnost jediné „slabší“ (recesivní) alely. Klasický případ je alela genu hooded. Tento gen vytváří na potkanovi bílé znaky. V případě, že je potkan homozygot a obě alely jsou dominantní, je po celém těle barevný. Pokud je homozygot recesivní, zůstává mu barevná hlava a pruh podél páteře, zbytek těla je bílý (hooded). Heterozygoti mají bílé nohy, břicho a část ocasu (berkshire). V případě neúplné dominance a recesivity je tedy snadné podle vzhledu rozlišit homozygoty od heterozygotů. Kromě výše uvedených vztahů existuje ještě tzv. kodominance. V takovém vztahu se u heterozygotního jedince projeví obě dvě alely genu a vzájemně se neovlivňují. To je případ krevních skupin, konkrétně alel A a B. Pokud se sejdou obě dvě tyto alely, vznikne krevní skupina AB. Na závěr ještě krátká poznámka k označování genů a jejich alel. Je zavedená konvence, že jednotlivé geny se označují několika písmeny latinské abecedy. K označení recesivních alel genu se používají malá písmenka, k označení dominantních písmenka velká. Například dominantní alela genu hooded se označuje H, receisivní alela h. Další geny jsou např. A (gen pro vytváření tickingu), B (gen pro čokoládovou barvu), C (gen ovlivňující zbarvení), Lh (gen ovlivňující délku srsti), Pe (gen pro perlové zbarvení) atd. Protože organismy mají dvě alely, musíme k označení genotypu použít dvě písmenka. Např. HH je dominantní homozygot (normálně zbarvený potkan), Hh je heterozygot (berkshire) a hh recesivní homozygot (hooded potkan). Pokud nevíme jaká je druhá alela, např. A- je potkan zbarvený aguti, u kterého nevíme zda je homozygot AA nebo heterozygot Aa, z fenotypu to poznat nelze. |
| Aktualizováno Pondělí, 07 Duben 2008 11:23 |
chtěla bych se zeptat , jestli někdo z vás nezná nějakou dobrou knihu o genetice savců ( hlodavců = potkanů ) . Pokud by jste byl někdo tak hodný , napsal by jste mi autora a jméno knihy ?
Děkuji předem za ochotu - Grenarová Michaela