ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců

Průvodce registrovaným chovem potkanů pro začátečníky

K čemu je dobrý registrovaný chov

Kvůli chovu potkanů přece nebudu někde lítat s přihláškou, proč bych měla platit, běhat někde po výstavách, to je důležité jen pro lidi, co chtějí chovat potkany s průkazem původu, ale my je přece chceme chovat jen na mazlíky... Takové a další argumenty se ozývají z úst některých majitelů potkanů. Co tedy přináší registrovaný chov za výhody?
Například ten tolikrát diskutovaný průkaz původu. Potkan s PP není o nic lepší nebo horší než potkan ze zverimexu, ale... Chovná zvířata v registrovaném chovu musí splňovat určitá kritéria týkající se nejen vzhledu, ale i zdraví a povahy. Průkaz původu by měl majiteli zvířete zaručovat zdravého neagresivního domácího mazlíčka. Neregistrovaný chovatel nejen že nemůže svým zvířatům vystavit PP, ale neexistuje ani žádná možnost kontroly, zda se chovatel snaží zlepšovat kvalitu zvířat nebo jen množí, co se dá.
Kromě kontroly kvality chovu je nutné chovatele informovat a vzdělávat a to je možné právě jen přes oficiální organizaci. ZO chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců vydává čtyřikrát ročně Zpravodaj, informující chovatele o novinkách. Dále ZO vydává a udržuje standard laboratorních potkanů, což je vlastně ideál vzhledu různých variet potkanů. Členství v ZO umožňuje chovatelům účastnit se pořádaných výstav, kde mohou prezentovat výsledky svého chovatelského úsilí. Kromě toho ZO pořádá různá školení a přednášky pro chovatele.

Jak se stát registrovanou chovatelskou stanicí laboratorních potkanů

Nejčastějším způsobem vzniku chovatelské stanice (zkráceně ChS) je pořízení si alespoň jednoho potkana. Následně majitel zjistí, že existují diskuze o potkanech, že potkani nejsou jen malí a velcí ale i s průkazem původu a nakonec objeví i jakýsi „klub registrovaných chovatelů“. A začne uvažovat, jestli by se taky neměl přidat, vždyť ta jeho Žofka je tak krásná a určitě je super do chovu... Tak se začne pídit po informacích, jak se stát členem, kolik to stojí atd.
Aby člověk mohl mít registrovanou chovatelskou stanici, musí se stát členem ZO chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců. To zahrnuje vyplnění přihlášky a zaplacení příslušných poplatků. Člen ZO nemusí být zároveň majitel ChS, ale vzhledem k tomu, že to je za stejné peníze... Hlavně je nutné vyplnit kolonku NÁVRH NÁZVU CHOVATELSKÉ STANICE.
Tato kolonka způsobila budoucím chovatelům mnohé bezesné noci, kdy se jen převalovali v posteli a přemýšleli, zda je lepší název Kulaté okvětní růžové lístky nebo Letní vánek vanoucí ze svahů hory Fudži. Název ChS by měl být krátký a snadno zapamatovatelný, je to tak trochu vizitka a vývěsní štít chovatele. Rozhodně se vyhneme jakýmkoliv vulgaritám, za prvé název ChS podléhá schvalovacímu řízení a za druhé, kdo by chtěl mít doma potkana jménem Adélka VLEZTEMINAZÁDA. Po schválení názvu přijde poštou členská legitimace a potvrzení, že od této chvíle můžete schválený název používat, tudíž jste se z majitele potkanů stali registrovanou chovatelskou stanicí.
Podrobnější informace, přihlášku a aktuální výši poplatků najdete na http://www.klubmorcat.cz/content/blogcategory/28/94/

Chovné zvíře - definice

Jednoduše řečeno, chovné zvíře je potkan, který prošel registrací. To znamená, že sbalíme Žofku, průkaz jejího původu a jednu kopii, vyplněný registrační lístek, peníze na registrační poplatek a dostavíme se na rande s posuzovatelkou. Posuzovatelka je speciálně vyškolená zodpovědná osoba, která se vyzná v aktuálním standardu - prostě ví, jak má ta která varieta a barva vypadat. Seženeme ji buď na výstavách nebo si domluvíme soukromý termín. Kromě posuzování (od toho posuzovatelka) zvířat na výstavách má na starosti i registraci chovných zvířat. Zhodnotí, zda Žofka odpovídá standardu, je zdravá, má správnou velikost, nechová se nějak divně a pokud je vše v pořádku, udělí Žofce registrační číslo a tzv. chovnost. Chovnost má de facto čtyři stupně, jako známkování na vysoké škole:
Chovný I. – potkan odpovídající ideálu (vzorový potkan)
Chovný II. – potkan s lehčími vadami (např. rozložení znaku není ideální)
Chovný s výhradou – velveteen nebo potkan s těžší vadou, ale přesto z nějakého důvodu vhodný do chovu (např. sice má příliš malý znak, ale přináší novou krev)
Nechovný – potkan s hrubými vadami (neodpovídá standardu vůbec, je deformovaný atd.)
První tři výsledky se zapisují do průkazu původu, nechovný se nevypisuje. Posuzovatelka své rozhodnutí obvykle zdůvodní a vysvětlí majiteli. Registrovaná zvířata jsou zařazena do plemenné knihy.
Z výše uvedeného vyplývá, že chovné zvíře bývá obvykle potkan s průkazem původu. Kromě potkanů s průkazem původu existují i potkani s rodokmenem, s výpisem předků a nebo bez jakéhokoliv „papíru“. Potkani bez dokladů jsou obvykle potkani ze zverimexů. Není u nich jistota, že nepocházejí z degenerovaného chovu a nevíme jaké geny nesou, pročež nebývají registrováni i kdyby odpovídali standardu na 100%. Chovatelská základna potkanů je už natolik široká, že není třeba provádět tyto riskantní „výpůjčky“. Potkan s rodokmenem je jakýkoliv potkan, u něhož známe předky, nejlépe několik generací nazpátek. Rodokmen je součástí oficiálního průkazu původu a bývá i součásti tzv. výpisu předků. Výpis předků je vlastně takový „průkaz původu“ z neregistrované chovatelské stanice. Na rozdíl od skutečného průkazu původu není vystaven na oficiálním hlavičkovém papíru ZO a neobsahuje číslo zápisu vrhu. Toto číslo bývá uvedeno na přední i zadní straně, začíná písmeny VPL a je specifické pro každý vrh. Přiděluje ho registrátorka vrhů. Pokud „papír“, co jste dostali ke zvířeti, neobsahuje VPL, není to průkaz původu, ale výpis předků. Takový potkani bývají registrováni jen za výjimečných okolností, pokud dokonale odpovídají standardu a jejich původ je do chovu přínosem. To opět zhodnotí posuzovatelka.
Podrobnější informace k registracím a kontakty na posuzovatelky naleznete na http://www.klubmorcat.cz/content/view/63/137/

Chovatelská stanice potřebuje chovná zvířata, ale kde je vzít?

Nikdo sice nenutí chovatele, aby si vůbec nějaká zvířata pořizoval, ale chovatelská stanice bez chovných zvířat jaksi popírá základní smysl existence chovatelských stanic, jímž je odchov kvalitních potomků. Proto je každá ChS dříve či později postavena před otázku, kde vzít chovné zvíře a jak si správně vybrat.
Potkana s průkazem původu seženeme u registrovaných chovatelských stanic. Většina ChS má v současné době své internetové stránky a je snadné se dozvědět, mají-li zrovna mláďata odpovídajícího typu. V dnešní době není problém si nechat dovézt zvíře z druhého konce republiky, ale pokud je možnost osobně si mládě prohlédnout, můžeme tak zhodnotit zdravotní stav mláděte. Nebudeme si brát příliš hubené mládě, mládě s parazity nebo očividně nemocné. Je dobré si dopředu na ChS zjistit reference, nejlépe od důvěryhodných známých, internetové diskuze nejsou vhodné místo. Majitele zvolené ChS kontaktujeme slušně a zdvořile, vzhledem k tomu, že na něm závisí, komu se rozhodne mládě prodat, může ho naše nevhodné vystupování odradit. Rozhodně bychom ho měli informovat o našich chovatelských záměrech. Většina chovatelů totiž rozlišuje mláďata na chov a tzv. na mazlíka. Mláďata na mazlíka jsou taková, na kterých už je v době odběru jasně poznat, že nejsou do dalšího chovu vhodná, např. protože znak neodpovídá standardu.
Vzhledem k tomu, že mláďata odcházejí k novým majitelům ve věku kolem pěti týdnů a plně dospívají ve věku kolem půl roku, žádný chovatel vám nemůže zaručit, že dospělý potkan bude vhodný do chovu i když mládě vypadá nadějně. Některé nemoci se projevují až v pozdějším věku, kvalita srsti se u mláděte i dospělého může lišit, objeví se pár barevných chlupů na nevhodném místě, mládě nedoroste atd. Toto se nedá ovlivnit, takže nakonec nám nezbývá nic jiného, než si vybrat nadějné mládě a doufat. Přesto je možné se vyvarovat některých chyb. Mládě, které je příliš malé a chovatel nám sdělí, že i jeho matka byla malá a nedorostla, pravděpodobně nedoroste taktéž, proto je zhůvěřilost si ho vzít a doufat, že třeba tohle bude výjimka z pravidla. Záhadná úmrtí sourozenců mohou svědčit o nějakém vrozeném defektu, který se může projevit později nebo být dědičný. Pokud víme, že rodiče jsou agresivní kousavci nebo bázlivky, mládě pravděpodobně tyto vlastnosti zdědí. Od jinak standardního zvířete nejasné barvy („Mám tam něco světlýho, nevím co by to mohlo být.“) ruce pryč, pravděpodobně pochází z kdovíjakého křížení všemožných barev. Proto bychom si měli vždy pořádně pročíst průkaz původu. Nesrovnalosti v rodokmenu, příliš barev z různých linií (a následný genetický mišmaš), zvířata známá dispozicí k určité chorobě (megacolon, rakovina v brzkém věku, atd.), to všechno jsou důvody, proč si potkana s takovým PP nevybrat.

Zlatý hřeb chovatelských snah – vlastní odchovy

Jak už bylo řečeno, smyslem chovu je produkce zdravých a povahově vyrovnaných mláďat určitého typu. K takovému výsledku ale nedojdeme tak, že budeme krýt nazdařbůh všechno, co máme doma a má čtyři nohy a ocas. Rodiče vrhu je nutné si pečlivě vybrat, rozhodně nepřipustíme zvířata, která mají zdravotní problémy (chronické respirační potíže, nadváhu atd.) nebo neodpovídající povahu (strašpytlové, nadmíru agresivní...). Kryjeme zvířata ze stejné barevné linie a snažíme se vyhnout příbuzenské plemenitbě. Předem bychom si měli stanovit záměr, čeho chceme tím vrhem dosáhnout. „Zkusit“ si jeden vrh, protože miminka jsou roztomilá, není dobrý důvod. Také je dobré se podívat na některou potkaní inzerci a zjistit, jaké barvy mláďat se momentálně hodně nabízejí a těm se vyhnout, další vrh téže barvy se může hůře udávat, i u potkanů platí zákony nabídky a poptávky. Někteří chovatelé dokonce kryjí pouze v případě, že se jim sejde dost zájemců o určitou barvu nebo varietu.
Mít vrh je náročné, musíme mláďatům věnovat čas, zajistit kvalitní výživu jim i samičce, proto je lepší mít v jednu dobu jen jeden vrh a jemu se věnovat maximálně. Kromě povinností spojených se samotnou péčí o mláďata existují i povinnosti administrativní. Ve věku dvou až tří týdnů je nutné vyplnit vrhu průkaz původu a zaslat registrátorce, aby byl vrh oficiálně registrován a bylo mu přiděleno VPL. K tomu je nutné prohlédnout každé mládě a určit jakého je pohlaví, variety a barvy. Neobejdeme se tedy bez znalostí standardu, tedy toho, jak má určitá varieta, barva a znak vypadat. Mláďata  můžeme pojmenovat, pokud chceme. U registrovaných vrhů se držíme zavedené konvence, první vrh označíme písmenem A a všem mláďatům z tohoto vrhu vybereme jména začínající na A. Další vrhy označujeme písmeny podle abecedního pořadí. I pokud necháme budoucího majitele si vybrat jméno, trváme na tom, aby začínalo správným písmenem.
S nabídkou mláďat nemusíme čekat do doby, až budou k odběru. S inzercí je nejlepší začít co nejdříve, už ve chvíli, kdy je samička březí, můžeme brát rezervace na mláďata. Když už jsou na světě, je dobré mláďata nafotit, většina zájemců si vybírá právě podle fotografií. Pokud nám záleží na tom, kam se mláďata dostanou, zájemci můžeme položit pár otázek týkajících se ubytování a péče o potkany. Mládě budoucímu majiteli předáváme buď doma, nebo na smluveném místě osobně. K mláděti vždy přiložíme správně vyplněný průkaz původu. Někteří chovatelé dávají s mládětem novému majiteli i vzorek krmení, návody na správný chov nebo i jiné drobné dárky, samozřejmostí je vždy nabídnout tzv. chovatelský servis – tedy možnost, aby se majitel na nás obrátil, pokud s potkanem narazí na nějaký problém.

Třešnička na dortu - výstavy

Člověk je duch soutěživý a nic ho nepotěší tolik, jako možnost se srovnávat s ostatními. Taky kdo by neměl radost, když jeho odchov získá cenu nejlepší potkan výstavy, nemluvě o tom, že to hned lépe vypadá při udávání mláďat, pokud je samička vítězka něčeho. Vítězství na výstavách by totiž mělo svědčit o kvalitě oceněného zvířete.
Pokud se chystáme na výstavu, musíme si nejdříve přečíst podmínky výstavy a řídit se jimi. Přihlášku posíláme co nejdříve a poplatky by měly být zaplaceny včas. Obvykle je požadováno také veterinární osvědčení ne starší tří dnů. Na místě bývá při přejímce ještě veterinární kontrola, konečný verdikt je na ní. Pokud z nějakého důvodu veterinář odmítne naše zvíře vpustit, bereme to jako daný fakt a nedohadujeme se ani teď ani později.
K přejímce se dostavujeme ještě před závěrečným termínem, tj. když je napsáno, že přejímka končí v 10h, nedostavíme se až na desátou, ale dříve. Zvířata na výstavu vybíráme, nesbalíme všech našich pět chovanců s tím, že aspoň jeden by třeba nějakou tu cenu dostat mohl. Rozhodně na výstavu nepojedeme s nemocným zvířetem (i když pšíká jen trochu), samičkou těsně po mláďatech atp., vystavovaná zvířata by měla být v té nejlepší kondici. Zvláště bezsrsté variety (fuzz) jsou náchylné k poraněním kůže, pokud se poperou se spolubydlícím a proto je na výstavy přepravujeme odděleně, čerstvý škrábanec na boku dokáže srazit spoustu bodů.
Zvířata se obvykle vystavují v různých kategoriích, ujistíme se, že jsme našeho šampiona umístili do té správné. Hodnocení zvířat zabere posuzovatelce zpravidla skoro celý den, proto se musíme obrnit trpělivostí a počkat si na vyhlášení. Verdikt posuzovatelky je vždy konečný a i když naše zvíře zrovna nevyhrálo, dohadováním s posuzovatelkou si více bodů nevydupeme. Na rozdíl od nás, posuzovatelka je speciálně vyškolená odbornice a často také chová potkany mnohem déle. Může se stát, že jedno a to samé zvíře na více výstavách dostane různé hodnocení, záleží totiž na okamžité kondici zvířete a také na síle konkurence, na jedné výstavě může být Žofka vítěz kategorie a na druhé skončí na třetím místě, protože se našly dvě hezčí. Také se mohou lišit pravidla hodnocení, na některých výstavách se posuzuje u variet jen kvalita jednoho znaku, jinde se variety posuzují jako celek.
Aktuální seznam potkaních výstav najdete na http://www.klubmorcat.cz/content/blogcategory/34/103/

Komentářů

Přidat Nový Hledat

Přidat komentář

Jméno: Email:  zasílat reakcenezasílat reakce Název:     Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).

Powered by !JoomlaComment 4.0 beta2