V prvním článku jsme se zaměřili na to, co vlastně by měl člověk zvládnout, aby mohl své morčátko vystavit a nyní, když už jsme s tímto seznámeni, se popošoupneme o trošku dál.

Chtěla bych se zaměřit na výstavní a chovná morčátka, čili standardní. Standardní podle toho, že pro morčata je dán sborem posuzovatelů morčat a následně schválen ÚOK chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců „Standard plemen a barevných rázů morčat“, stejně tak jako tomu je u jiných čistokrevných zvířat.

Pro to, abych se stal(a) dobrým chovatelem v pravém slova smyslu a byla za mnou i patřičná práce vidět, musím znát jak má to dané plemeno morčátka které si vyberu nejen vypadat, ale i s čím je vhodné jej křížit a s čím nikoli. A právě i třeba výstavy mohou být pro někoho hnacím motorem, neboť právě zde se prezentují ti nejlepší z nejlepších a bývají za to hodnoceni. Jsou tu k vidění nejen odchovy chovatelů, ale i dovezená (importovaná) morčátka z jiných zemí, se kterými jejich majitelé začínají chovat a tudíž se případní zájemci mohou na vlastní oči přesvědčit o kvalitách toho daného jedince.

Z pohledu chovatele bych standardní morčátka rozdělila na dvě skupiny, první, na výstavní a poté i chovná, a druhou na nevýstavní a chovná. Pro obě skupiny platí nutná registrace. Pro kvalitní chov je důležité vybírat si morčátka standardní a tudíž je v zájmu každého chovatele si nastudovat, jak má vlastně takové morče vypadat. Možností je několik.

1) koupím si brožurku „Standard plemen a barevných rázů morčat“ vydanou ÚOK (Ústřední odborná komise) od ZO morčat a jiných dr. hlodavců, stojí pouze 50Kč a můžu ho mít neustále k ruce, což je to nejjednodušší. Obsahuje naprosto kompletní informace, takže proč ji nemít :o).

2) půjdu cestou samostudia a např. na výstavách se budu snažit okoukat a oposlouchat všechno co posléze zužitkuji ve svém chovu. Není špatné zastavit se alespoň na chvíli u stolku, kde se posuzuje, u posuzovatele sedí zapisovatel a píše do posuzovacího lístku jaké má posuzované morčátko chybky, i tím se přiučím čeho se vyvarovat.

3) mám po ruce zkušeného chovatele, který má i výstavní zkušenosti a je ochotný se semnou o své zkušenosti podělit.

4) úplně vůbec nejlepší je kombinace všeho, čili mít onu zmiňovanou brožuru (nemůže být publikována na internetu neboť je chráněna autorským zákonem, jiné brožury nebo knihy také nenajdeme takto publikované), budu chodit na výstavy a podle vystavovaných morčat si postupně začnu uvědomovat, jak má kvalitní morče správně vypadat a najdu si chovatele, který má výstavní úspěchy nejen s importy, ale zvláště pak i se svými odchovy (jméno morčátka bývá složeno ze samotného jména např. Anička a pak z toho druhého, což značí z jaké chovatelské stanice morčátko pochází, kde se narodilo) a toho se budu držet.

Chovatelé by měli být vstřícní, a pokud bude mít začínající chovatel spoustu otázek, měli by jim pomoci. Je samozřejmě v  zájmu všech, aby chov jako takový spíše vzkvétal a to půjde pouze cestou informovanosti. Ta nikdy nikomu neublížila :o). Nic není v dnešní době zadarmo a sehnat kvalitní morčátko na výstavy nebývá levná záležitost, ale pokud si počkám dle svých znalostí na to „své“, na to, co se mi narodí doma, tak pak se znalosti zúročí a radost je daleko větší, nežli z dobré koupě.

A z vlastní zkušenosti můžu říct, že snažit se o dobrý chov je vcelku honička :o). Člověk si stejně tak jako tak musí projít cestou pokusů a omylů tím, že nakoupí nevhodné jedince (ale oni jsou prostě k umazlení…), které po procitnutí, že tudy cesta nevede, buď umístí ke svým kamarádům anebo prodá dál v tom horším případě. TATO VĚTA NEBYLA NIKDY MYŠLENA JAKO NÁVOD PRO TY, CO JIM O MORČÁTKA JDE AŽ NA DRUHÉM MÍSTĚ A NAKUPUJÍ A PRODÁVAJÍ A NAKUPUJÍ A PRODÁVAJÍ... Naxy, moc díky za uvědomění si, že i dobře míněná slova mohou být pochopena více významy. Neboť místa není nikdy dost a začne se poohlížet po jiných morčátkách, na kterých by mohl postavit svůj chov. Vydá se třeba i cestou importů a tím se připraví o část svého času, pokud si po např. emailové komunikaci pro vybraná morčata zajede a tudíž i o část svých peněz. A pokud máte štěstí na opravdového chovatele, prodá vám morčata kvalitní. Ne vždy má ale člověk možnost si někam takhle vyjet, tudíž zbývají různí kurýři, kteří morčátko jako živou zásilku dopraví kamsi na domluvené místo na hranice a pak si holt dojedu pro morčátko tam. To, co je uvnitř bývá buď důvodem k radosti anebo i naopak, o tom mnozí naši chovatelé také bohužel vědí své.

A abych uzavřela článek, pro každého chovatele, ať již nově začínajícího anebo chovajícího delší dobu, by samostudium a vzdělávání v daném oboru mělo být samozřejmostí. Tím, že se budu chtít vzdělávat, budu mít (doufejme :o) ) pouze kvalitní morčátka ve smyslu chovu a tím i dobré odchovy. To by měl být i cíl chovatelství a k prokázání mého snažení mi budou jako prezentace sloužit výstavy, kde mohu svá morčátka v plné kráse ukázat a zasoutěžit si s ostatními chovateli a vystavovateli.

Příště napíši o rozdělení morčat dle standardů (A,B,C) co to vlastně znamená třída a pro koho je :)

Foto: archív Ch.s.Na Jezerce