Prostudovala jsem si na internetu několik článků, které se týkají příbuzenské plemenitby. A i když převážně vycházejí z chovu psů či koček, myslím si, že obecné poznatky se dají použít i pro chov morčat.


Příbuzenská plemenitba je mezi chovateli často diskutovaný problém. Někdo ji bez rozpaků využívá, jiný se staví nekompromisně proti. Nejlepší je asi jakási střední cesta: příbuzenská plemenitba ano, ale pouze v rozumné míře a pouze tam, kde je pro chov přínosem. Pokud někdo chce v chovu příbuzenskou plemenitbu použít, měl by si být vědom všech možných kladů i záporů.

MVDr. Jindřich Steinitz ji definuje takto
"Příbuzenská plemenitba vzniká tehdy, má-li jedinec v jedné nebo více generací předků jednoho nebo více společných předků."
Stupeň příbuzenské plemenitby lze vyjádřit

  1. Pomocí počtu volných generací - je to počet generací předků, které se vyskytují na obou stranách rodokmenu mezi společným předkem a rodiči sledovaného jedince. Rodičovská generace se nepočítá, takže např. potomek dvou sourozenců nebo polosourozenců nemá žádnou volnou generaci, je-li společný předek na obou stranách rodokmenu ve 3. generaci, jsou mezi nimi 2 volné generace.
  2. Další možností učení stupně příbuznosti je pomocí matematického vzorce:
    Fx = 0,5m+n+1 x 100 [%],kde m=počet generací mezi sledovaným jedincem a společným předkem na otcovské straně rodokmenu a n=počet generací mezi sledovaným jedincem a společným předkem na mateřské straně rodokmenu. Výsledek udává, o kolik % má potomek menší variabilitu svého genetického základu než zbytek populace. Pokud je společných předků v rodokmenu více, vypočítá se Fx pro každého z nich a výsledný koeficient příbuzenské plemenitby jedince je dán jejich součtem.

Podle "síly" příbuznosti lze plemenitbu rozdělit do tří skupin
Příbuzenská plemenitba úzká - otec x dcera, matka x syn, sourozenci navzájem. Nezapomínejme ani na to, že potomci stejných rodičů z různých vrhů jsou vždy vlastní sourozenci! Jedná se o plemenitbu úmyslně zaměřenou tak, že žádná volná generace uvedena není. Takový chov má své opodstatnění, pouze pokud potřebujeme u potomků zafixovat nějakou žádoucí vlastnost, která se v populaci běžně nevyskytuje.
Příbuzenská plemenitba blízká je plemenitba na 1-2 volné generace. Společný předek nebo předci se tedy objevují v částech rodokmenu určené prababičkám praprababičkám či pradědečkům a prapradědečkům.
Vzdálená příbuzenská plemenitba - v tomto případě zůstávají 3-4 volné generace. Dostáváme se tedy do oblasti, která už v běžných rodokmenech není uvedena, lze ji vystopovat při bližším zkoumání rodokmenů předků.

Při nerozumném využívání příbuzenské plemenitby může dojít k tomu, že potomstvo je sice na první pohled krásné, ale vykazuje některé nežádoucí vlastnosti a skryté nemoci. Sem mimo jiné patří:

  • Nedostatečná životaschopnost potomků - mláďata bez viditelných důvodů brzy hynou, nemají vyvinutý sací reflex
  • Nedostatky v obranyschopnosti organismu - mláďata i dospělí jedinci se obtížně vyrovnávají i s jinak zanedbatelnou infekcí
  • V dospělosti nedostatky v oblasti reprodukce – samci s malým zájmem o krytí nebo s nedostatečnou kvalitou spermií, samice s obtížemi při zabřeznutí, vrhy s nízkou porodní vahou mláďat, špatné matky atd.
  • Problémy, které lze nazvat konstituční – slabá konstituce, slabá kostra, nervová labilita, atd.

Některé vady se ukážou hned po narození morčátka. A instinkt pak velí samici, aby o takto postižená mláďata přestala pečovat, protože nejsou sama schopna přežít dál sama bez pomoci, natož předávat dál kvalitní genetickou výbavu. Je to přirozená věc. To jen nám, chovatelům, to nedá a snažíme se maličkým pomoci. Někdy se to i povede, ale pak je tu otázka, zda takto zachráněné morčátko dál využít v chovu.

Jiné vady se mohou skrytě přenášet po několik generací, než se objeví v "celé své kráse" a pak to bývá velké překvapení a zklamání. Nebo se narodí morčátko na první pohled zdravé a pak může uhynout na nějakou skrytou chorobu.
Myslím si, že pro chovatele by mělo být základním pravidlem prostudování rodokmenů obou zvířat před plánovaným spojením (není to až tak těžké) a příbuzenskou plemenitbu využívat opravdu jen výjimečně. Mnoho chovatelů morčat mi dá za pravdu, že nejsou až tak důležité poháry a osvědčení z výstav, ale právě ten získaný počet bodů od posuzovatele. Ten je i jedním z impulsů pro výběr zvířat pro plánovaná spojení. V dnešní době už by nemělo být problémem sehnat kontakty na chovatele, kteří mají kvalitní chovná morčata. Právě od toho jsou výstavy, různá setkání, internet... morčíci se dají importovat z celé Evropy.

A PROTO PŘEJI VŠEM JEN KRÁSNÁ ZDRAVÁ MORČÁTKA!

Podklady:
internetové stránky:
Klub chovatelů československého vlčáka
Bernský honič
Setter
hoviportal.com
knihy:
Vladimíra Tichá: Malá škola pro chovatele psů
Jaroslav Dostál: Chov psů - Genetika v kynologické praxi

Jana Mašková má registrovánu chovatelskou stanici Kammi